Srub

Facebooková skupina „Klub přátel srubu“

Srub se nachází na kraji kraje Vysočina a nabízí případným návštěvníkům spočinutí, romantiku, přírodu a zastavení.

Nenajdete zde tekoucí pitnou vodu, elektřinu ani dobré pokrytí internetem. Najdete ovšem dřevo na topení, pohodlné pryčny na spaní, tekoucí potůček a příjemnou kadiboudu. Nad srubem se tyčí skála s výročním ohništěm na místě kamenné věže středověkého hradu, ze kterého dnes najdete už jen přírodní valy. Okolí je doslova kouzelné.

Srub je trvale odemčený všem lidem dobré vůle a tak jej můžete navštívit a strávit v něm a jeho okolí čas.

Historie

Jako dospívající chlapec jsem přímo hltal knihy Jaroslava Foglara. Všechny mě hluboce zasáhly a všechny jsem hltal. V hlavě se mi rodily plány, jak budu mít ve svém rodném městě partu lidí, co budou nosit žluté špendlíky na klopě. Pod junáckou vlajkou jsem prožíval dobrodružství v romantické přírodě a všude jsem sháněl známý hlavolam – ježka v kleci. Jedna kniha mě ale inspirovala nejvíc. Chata v jezerní kotlině. Příběh o dvou chlapcích, kteří společně postavili chatu z beden v divoké přírodě.  To bylo něco, co jsem chtěl také dokázat – dokázali to přeci hrdinové z románu.

Kde je vůle, je i cesta a tak mi jeden čáslavský skaut a zároveň majitel několika lesů nabídl možnost můj sen realizovat. Nabídl les a férové podmínky. V září 2004 jsem spojil své síly s kamarádem Ivošem a pustili jsme se do stavby, která neměla jasné obrysy. Neměli stavební plány, neměli jsme výbavu a ani dovednosti. Přesto stavba postupně začala vznikat. Bylo to úžasné vidět, jak se pod rukama rodí něco nového. Několikrát jsme se spálili a řadu věcí jsme se museli vyloženě učit nebo jsme je udělali a museli opravit. To je život.

Na „stavbu“ jsme jezdili vlakem a pak šlapali s výbavou na zádech. Věnovali jsme tomu většinu víkendů (Ivoš tehdy studoval gymnázium a já peďák). Zima na přelomu roku 2005 a 2006 byla úžasná, protože se ve srubu už dalo skutečně bydlet!

V průběhu roku 2006 pověsil Ivoš srub na hřebík. Ve stejném roce jsem se ale potkal s jinými nadšenci, kteří byli ochotni do srubu investovat svůj čas a energii. Srub jsme především využívali pro zábavu, byl vlastně hotový, ale první velká zkouška nás teprve čekala.

Při návštěvě 17. března 2007 nás ale čekalo nemilé překvapení. Silná vichřice zanechala okolí srubu v nedobrém stavu a ani našemu dřevěnému útočišti se nevyhnula.

Postupně jsme odřezali padlý strom a začali rozebírat střechu. Poškození bylo katastrofální. Bez úplného rozebrání celého srubu jsme se nemohli obejít. Začala pro zcela nová éra. Celý srub jsme rozložili na nejmenší kusy a rozhodli se do díla pustit znovu a s ještě větší vervou.

Oba roky 2007 a 2008 byly ve znamení práce. na základě zkušeností z předchozí stavby jsme se rozhodli jsme udělat srub z odkorněného dřeva. Řeknu vám, že odkornit drobné kulatiny je časově překvapivě obtížná práce.

Další dva roky byly pouze ve znamení práce a až listopad 2008 přinesl opravený srub. Nový tvar umožňoval více místa na spaní a přibyla také veranda s houpačkou.

Nelenili jsme a stále jsme vymýšleli, co by se dalo udělat jinak nebo zcela nově. Taková hráz, kde by se v létě dalo koupat a v zimě klouzat by nebyla na škodu. Také by se hodila kůlna na dřevo.

Nelenili jsme ale ani v blízkém okolí a na skále jsme zrekonstruovali posezení z padlé borovice.

Nánosy sněhu z roku 2010 nám ukázaly, že střešní vazníky na nesymetrické střeše jsme podcenily. V průběhu zimy jsme museli do vazníky podepřít a v létě 2010 jsme se rozhodli, že střecha půjde dolů. Symetrická střecha z tlustých kůlů daných dostatečně blízko sobě bude určitě sloužit lépe a jistěji. Navíc i pohled je na srub teď zase o něco krásnější.

Na jaře 2011 už jen dokončujeme štít.

Aby bylo vše dokonalé, tak jsme v roce 2011 přistavili ještě venkovní gril přímo před srubem, který od té doby slouží k přípravě lahodných trampských pokrmů.

Pro příchod ke srubu ze skály dobře poslouží nové schody.

Po dlouhých 7 letech nám dosloužila visící kůlna, kterou jsme rozebrali a chvíli to zvládali bez ní.

Protože ale bez kůlny to není ono, začali jsme na podzim 2017 se stavbou kůlny nové. Takhle vypadá trochu jako srub :-).

V dubnu 2018 se ke mě připojila hromada kamarádů, nějaký materiál jsme i nakoupili a za dva víkendy jsme kůlnu dobouchli.

A protože dosloužilo sezení ze staré borovice u výročního ohně, tak jsme v dubnu 2018 vytvořili nové.

Kůlna z roku 2017 ovšem vydržela pouze jediný rok. Pravděpodobně silný vítr zařídil, že jsme se z nové kůlny i se spací částí zas tak dlouho neradovali.

Abych se nenudil, kůlnu jsem opět rozebral.

No a tím se dostáváme ke dnešku. Píše se duben 2019 a na srubu nic není jinak, než na poslední fotografii z května 2018. Gril funguje, houpačka visí, schody za srubem fungují. Kůlnu teď nemáme a v dohledné době asi nebude. Je čas opět opravit schody :-).

Úklid

Bohužel se často stane, že návštěvníci po sobě nezanechají srub v dobrém stavu. Stopené dřevo, odpadky či vajgly jsou bohužel docela časté. Prosím, přineste si tašky na odpad, ukliďte po sobe a třeba nejen po sobě..

Topení

K těm nejlepším trampským zvykům patří odejít z místa, kde setrvávali, tak, že nikdo nepozná, že tam byli. Doplněné dřevo a borová větvička v čistém prázdném ohništi ukazující směrem, kterým trampové odešli dál, je příležitost dokázat, že máte dobré srdce. Popel sypeme ze svahu k potoku.

Trochu topného dřeva by mělo na srubu vždy být. Běžným zvykem je si zatopit dřevem, které připravili lidé před vámi a doplnit o něco více dřeva, než jste stopili. Někdy je ohniště horké a nejde uklidit. To je život. Třeba lze pomoci něčím jiným a studené ohniště později uklidí někdo po vás. Pomáháme si.

Pitná voda

Nikde v okolí bohužel nemáme studánku. Skály, po kterých voda stéká, se v okolí nachází, ale v přílišné blízkosti jsou hnojená pole. Nechci riskovat a vodu si nosím s sebou v plastových láhvích či barelech. Prázdné kontejnery si zase odnesu. Dělejte to tak i vy.

Přespávání a výbava

Srub nikdy nezamykám. Je stále otevřený všem lidem, kteří tam chtějí trávit svůj čas. Dříve jste ve srubu mohli najít vše nezbytné – sekeru, pilu, petrolejku a dokonce i kamna. Vše bylo kompletně k dispozici. Postupem času se ovšem o našem srubu dozvídalo více a více lidí. To vedlo nejen k vandalismu, ale také ke krádežím. Ve srubu již jsou několikátá kamna a nějaké základní nářadí na úklid a zpracování dřeva. Ale nespoléhejte na to. Jestli máte sekerku a umíte ji přibalit do batohu, doporučuji to udělat.

Vždy něco navíc

Jsem rád, když se lidi naučí ctít zlaté pravidlo dej víc, než bereš. Ukliď o něco lépe, než bylo uklizeno, když jsi přišel. Udělej o něco více dřeva, než kolik jsi stopil. Rozděl se o jídlo, které uvaříš. Odnes o něco více odpadků, než kolik jsi přinesl. Místa jako srub mohou fungovat pouze pokud lidé rozdají ze svého ostatním. Buď může jeden šílenec udržovat srub v provozu, na což už dnes nestačím, nebo může sto malých návštěvníků vykonat sto malých skutků a výsledek bude úžasný pro všechny. Naučme se investovat do ostatních lidí, trochu jim věřit a dát světu okolo nás šanci!

Děkuji!